Lithium-iontové baterie ukládají energii pohybem lithiových iontů mezi anodou a katodou. Pro stacionární úložiště energie dominují dvě chemie článků: NMC (nikl-mangan-kobalt) a LFP (lithium-železo-fosfát).
NMC nabízí vyšší hustotu energie a kompaktní rozměry — používá se v elektromobilech a elektronice. Nevýhodou je nižší tepelná stabilita. Při přebití, zkratu nebo mechanickém poškození může katoda uvolňovat kyslík a urychlit hoření.
LFP má nižší hustotu energie, ale výrazně lepší tepelnou a chemickou stabilitu. Dominuje ve stacionárních úložištích, FV systémech a UPS.
Thermal runaway — samoudržující se exotermická reakce — je nejhorší scénář. NMC reaguje prudčeji; LFP je bezpečnější, ale ne imunní a může také uvolňovat horké, hořlavé a toxické plyny.
Klíčový závěr: bezpečnost baterie nezávisí pouze na chemii. Rozhoduje celý systém — BMS, elektrické jištění, tepelná separace, detekce plynů a ochranná skříň.
